Dva lidi, jedna motorka, jeden stan. Čtrnáct dnů volna. Od 25. srpna do 7. září jsme se toulali alpskými zeměmi a tady je pár našich poznatků a zážitků. 

Plzeň - České Budějovice - Dolní Dvořiště - Au an der Donau

Den první

První den dovolené, hurá! Všechno je sbaleno a připraveno, zavazadla připevněná. Sotva jsme dostali motorku ven z garáže, začalo pršet. Nevadí, nejsme z cukru, mrakům ujedem a vůbec, když už máme tu dovolenou, nezůstaneme přece doma. Vydali jsme se tedy směr České Budějovice, zkontrolovali Temelín, že stále stojí a projeli dál na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Jsme pryč od kasín, trpaslíků a slečen postávajích u silnice a užíváme si prvního dne v krásném čistém přívětivém Rakousku. Dojíždíme do městečka Au an der Donau. Pár domečků skutečně ležících na Dunaji a parádní kemp. Ten jsme vybrali předem na internetu, abychom měli alespoň malou naději, že budeme mít kde spát. Kemp je krásný, má oddělenou část pro stany, aby se nehádaly s obytňákama, u malého jezírka plného ryb, nové sociální zařízení, obsluha milá a ochotná. Cena za dvě osoby, jednu motorku a malý stan 18E za noc. Téměř jako na Lipně. Urazili jsme sice jenom kolem 250 kilometrů, ale i tak to dalo zabrat. Usnuli jsme jak nemluvňata. V noci nás probudil déšť, ráno taktéž. Neprozřetelně jsme si nevybalili všechno oblečení z brašen, které zůstávají přikurtované na motorce a záhy jsme zjistili, že zavazadla nejsou zrovna voděodolná. Taky stojánek motorky si s mokrou hlínou nerozumněl a motorka se sesunula. Naštěstí mezi strojem a zemí stál strom zachránce. Motorce se nic nestalo, stromku taky ne a my jsme si odnesli ponaučení, že máme lépe vybírat parkovací místa.

Kemp v Au an der Donau Cyklostezka podél Dunaje Kačenky by rády něco k snědku

Au an der Donau

Den druhý

Celou noc pršelo, ráno nevypadala obloha o moc vlídněji. Tak jsme využili nabídky kempu a zapůjčili jsme si kola (5E za jedno kolo na celý den). Přímo kempem vede část cyklostezky podél Dunaje. Nasedli jsme a vyrazili. Jelo se krásně, ani horko ani zima, pěkný asfalt, rovinka (kupodivu u řeky). Dopoledne jsme prozkoumali cestu směrem na Vídeň. Dojeli jsme do městečka Mitterkirchen, prohlídli si nové protipovodňové zábrany, které rozměry neměli daleko ke středověkým hradbám a jeli nazpátek. Po obědě jsme se vydali na druhou stranu, směr Linz. Dorazili jsme do Mauthausenu, roztomilé městečko s malebným centrem, ale temnou historií. Dohromady jsme na kolech najezdili kolem 40 kilometrů a ani to nebolelo.

Dopravní prostředky Kola zapůjčená v kempu

Au an der Donau - Zell am See

Den třetí

Počasí se umoudřilo, vyrážíme dál do nitra Rakouska. Po obhlédnutí několika kempů v okolí St. Johann im Pongau pokračujeme až k Zell am See. Ne že by se nám kempy vyloženě nelíbily, ale  buď v nich nebyly vůbec žádné stany anebo nebyl nikdo v recepci, kdo by stál o našich pár eur. O kempu v Zell am See jsme věděli, tak jsme jeli na jistotu. Stejně jako spousta jiných Čechů. Když už jsme byli u vody a sluníčko na chvíli vysvitlo, chtěli jsme se vykoupat. Netušili jsme ovšem, že Zeller See má vody jen po kolena. Alespoň v části s kempem a veřejným koupalištěm. Jezero a dětské brouzdaliště v jednom.

Z kempu byl parádní výhled na zasněžený Kitzsteinhorn a na část Grossglockneru, našeho dalšího cíle. Konečně jsme v horách!

Nepříliš hluboké Zeller See Výhled na zasněžený Kitzsteinhorn Recepce kempu v Zell am See

Grossglockner Hochalpenstrasse

Den čtvrtý

Vstáváme na dovolenou nelidsky brzo, je strašná zima, ale stojí to za to. Vyrážíme na Grossglockner. Když už máme tu motorku a jsme v Rakousku, kam jinam bychom taky měli jet. Snídaně v pár stupních nad nulou s panoramaty velehor nemá chybu. První větší zastávkou je Edelweiss-Spitze, nejvyšší vyhlídkový bod celé Hochalpenstrasse (2 571 m. n. m.). Prý je z ní vidět 30 třítisícovek, my je spočítat nezvládli. Přímo pod vyhlídkovou věžičkou je parkoviště jen a jen pro motorky, hezky blízko cíle.

Pokračujeme dál po silničce a dostáváme se až k samotnému Grossglockneru. Vyhlídková terasa je postavena nad ledovcem, tekoucím z hory. Opět je parkování pro motorkáře přímo na vyhlídce, pro auta je postaven parkhaus a karavany a autobusy musí zůstat zaparkovaný pěkný kus cesty zpátky. Ti motorkáři se ale mají :) Vychytali jsme parádní počasí, jeden z posledních slunečných dnů tohoto léta. I pár svišťů na nás vykouklo.

Z nejvyšší hory sjíždíme do městečka Heiligenblut a potom dál, směrem na Itálii. Dnes zůstáváme v kempu u Silianu, kousek před hranicemi.

glockner masiv Výhled na Grossglockner Vozítko se sněhem Svišť :) Vyhlídková plošina u Grossglockneru Moto kolegové

Silian - Kiens

Den pátý

Sextenské dolomity. Nádhera. Úplně jiné hory, než rakouské Alpy. Drsné, ale krásné. Projeli jsme Toblachem, kolem jezera Misurina, pokochali se výhledem na Tre Cime a pokračovali do Cortiny d' Ampezzo.  

Tu jsme projeli třikrát, než jsme trefili správný výjezd, tak jsme si ji alespoň pěkně prohlédli. Nakonec jsme vyjeli ven a pokračovali pasem Falzarego a pasem Valparola. Úchvatné výhledy, dechberoucí výšiny. Potkali jsme pár odvážných horolezců.

V menším krámku jsme nakoupili místní dobrůtky za pár korun. Proč to za hranicemi jde?

Dnešní noc trávíme v kempu, v městečku Kiens, na břehu divoké řeky, vidíme i několik raftů. Kemp nás stojí dohromady 17,5 Eura a to včetně přístupu do bazénu. Paráda.

Večer opět sedíme nad průvodci alpskými zeměmi, asi posedmé měníme trasu a nakonec se shodujeme na upuštění od plánu dojet až k moři a namísto toho pojedeme zpět do Rakouska. Přes Švýcarsko a Lichtenštejnsko.

Lago di Misurina a Tre Cime Lago di Misurina Sextenské Dolomity Sextenské Dolomity Cortina d'Ampezzo

Kiens - Zernez

Den šestý

Celý den trávíme na cestě, přejíždíme z Itálie do Švýcarska. První zastávka je v Brixenu, ale jenom na nákup. Na prohlídku slavného havlíčkova vězení se snad dostane jindy. Podél silnice se střídají vinice se sady jabloní, sem tam nějaký středověký hrad. Pokračujeme přes Jaufenpass, kde míjíme 800 let starý kostelík. Vypadá z venku celkem zachovale. 

Dojedeme do Merana, kde začíná peklo. Italské dopravní značení opravdu stojí za to (a o jízdní morálce obzvlášť na kruhových objezdech nemluvě), proto město projedeme minimálně pětkrát, než nás milá babička v bavoráku vyvede na tu správnou cestu z města pryč, konečně směr Švýcarsko. 

Bohužel začíná pršet, tak zastavujeme u kostela a pod záminkou prohlídky se schováváme před deštěm. Ten neustává, nastává přesun k benzínové pumpě. Ani potom pršet nepřestává, ale nedá se nic dělat, k cestování na moto to patří, tak jedem dál. 

Přejíždíme hranice se Švýcarskem, ale celníkům jsme celkem šumák. Projíždíme kouzelné mrňavé středověké městečko, jen ten déšť trochu kazí dojem a ani nezastavujeme na prohlídku. Pokračujeme už jen s jedním cílem - co nejrychleji najít kemp. 

Jeden je značený ve městě Tschierv, ale když dojedeme podle cedulí na místo, vidíme jen prázdnou louku bez živé duše. Holt už je po sezóně. Pokračujeme tedy dál, déšť neustává, najednou si všimneme, že projíždíme dalším pasem - Ofenpassem. Leje, je zima, z panoramat nemáme vůbec nic a přitom je podle průvodce tak pěkný.

Konečně je před námi městečko Zernez s krásným kempem. Cenově vychází nakonec i líp, než italské kempy a přitom se úroveň vůbec nedá srovnávat. Krásná země!

Zernez (1 400 m.n.m.)

Den sedmý

Prší a prší, celou noc, celý den. Odpoledne trochu přestane, tak můžem vyrazit do města doplnit zásoby. A hlavně ochutnat švýcarské speciality - sýry, čokoládu, víno, mňam! Cestou do města míjíme teploměr, který ukazuje 7 stupňů. Nic moc. Na chvíli přestalo pršet úplně, rozplynuly se mraky a ukázaly se čerstvě zasněžené okolní hory. Ne vrcholky, skoro celé už byly zasněžené. Začátek září v horách. 

Městečko je opravdu krásné, proto se po večeři vypravíme ještě jednou na procházku.   A ještě jednou pro dobrůtky.

Čerstvě napadlý sníh Nádraží v Zernez Švýcarský kemp Zernez

Zernez - Flüelapass - Lichtenštejnsko - Rakousko

Den osmý

V kempu spolu s námi čekali na konec deště ještě jeden pár motorkářů a bláznivý cyklista. Opravdu konečně přestalo pršet, tak se všichni balíme a vyrážíme dál na cesty. My pokračujeme směr Davos. Cesta z Zernezu vede přes Flüelapass (2 383 m.n.m). Tady po několika propršených dnech v údolí napadlo 10 cm sněhu. Ale silnice je prohrnutá, posolená, jede se hezky.

Flüelapass Řidič Flüelapass Nejsme v tom sami Flüelapass Jedna společná letní

V Davosu jsme měli v plánu vyjet lanovkou Parssenbahn na vrchol Weissfluhgipfel (2 844 m.n.m.). Jenže než jsme stihli přijet, zase začalo pršet, nahoře se zatáhlo a nebylo nic vidět. Na to nás upozornila paní v pokladně lanovky, abychom si nekoupili drahé lístky úplně zbytečně. To je přístup! 

Davos Davos

Cestou míjíme ceduli na Weltmonument Brück, tak neváháme a odbočujeme podle směrovek. Šplháme docela dlouho po úzké silničce pěkně vysoko a najednou, uprostřed ničeho, obří betonový most, hodně vysoko nad řekou. Opravdu monument. 

Welt Monument Salginatobel Brücke Schiers Welt Monument Salginatobel Brücke Schiers

Opět prší, ujíždíme co nejrychleji směrem k lichtejnštejnským hranicím. Ty jsou stěží postřehnutelné. I rozdíly mezi oběma zeměmi se na první pohled hledají těžko. Celé Lichtenštejnsko jsme projeli za dvě hodiny i s přestávkou na kafe. Pidistáteček.

Hrad v Lichtenštejnsku

A dostáváme se zpět do Rakouska. Dnes toho bylo opravdu dost, už jen najít kemp a zalehnout. Kemp se nám podařilo najít luxusní (*****) v městečku Nenzing. Sociální zázemí jsme si spletli s obývákem - dřevěné obložení, vůně levandule, teplo, čisto. Samozřejmostí byl bazén, jak krytý, tak venkovní. U krytého nechyběly lehátka na odpočinutí, teplo zajišťoval praskající krb. Další součástí kempu byl kadeřník, sauna, masáže. Poslední jmenované už za drobný příplatek. 

Prostor pro stany a karavany je řešený terasovitě. Z každé úrovně je tedy nádherný rozhled na celý kemp i do údolí. Na západ slunce nad nedalekými zasněženými horami. Opravdu panoramatický kemp.

A to vše za 25 Euro za noc. No není to sen?

Panorama kemp Nenzing Panorama kemp Nenzing Panorama kemp Nenzing - sociální zázemí

Nenzing - Silvretta - Mayrhofen

Den devátý

Ač neradi, opouštíme kemp a vydáváme se dál. Přes údolí Montafon na vysokohorskou silnici Silvretta-Hochalpenstrasse s vodní nádrží Silvretta. Slouží jako zdroj elektrické energie vyráběné vodní silou. Nádrží je celá řada, Silvretta je z nich největší. Další nádrží je Kops s přilehlým stejnojmenným jezerem a kempem. Ve 2 000 m.n.m.

Pohoří Silvretta Pohoří Silvretta Vodní nádrž Silvretta Vodní nádrž Silvretta Jezero Kops Vodní nádrž Kops 

Odtud už vyrážíme do Tirolska. Přes Landeck, Insbruck až do Mayrhofenu. Ten leží ve výšce 600 m.n.m., pro nás je tu po dlouhé době nezvykle teplo. Ale je obklopený horami - nedaleko se tyčí ledovec Hintertux. Kemp slušný, s motorkou a stanem jsme pro většinu místních obyvatel atrakce.

Po dlouhé cestě se jdeme večer už jen projít do města. Má krásnou horskou atmosféru, začínáme se těšit na lyže.

Mayrhofen

Den desátý

Z města vedou do hor dvě různé lanovky, my volíme Penkenbahn. Ta má převýšení 1 400 metrů, takže i když se v údolí zase usadily mraky, nahoře je hezky jasno. Horské středisko se o své návštěvníky stará i v létě, všude lze najít atrakce pro turisty. Taky neodoláme a namísto tradičního procházení po horských stezkách si půjčujeme koloběžky. Nemají chybu! Půjčovné stálo 10 Euro za jednu koloběžku a zahrnovalo 2 jízdy lanovkou z Mittelstation nahoru. 

Mayrhofen - Penkenbahn Mayrhofen - Zillertaler Alpen Koloběžkáři

Odpoledne zkoušíme bazén v kempu, ale léto už je opravdu na ústupu, dlouho v něm nevydržíme. Chytá nás zimní nálada, tak vyrážíme na průzkum Hintertuxu. Okouknout schéma sjezdovek a ceny skipasů. Už jenom chvilka a vyměníme motorku za lyže.

Mayerhofen - Krimmelské vodopády - Hopfgarten

Den jedenáctý

Opouštíme Mayrhofen, snad se sem vrátíme v zimě. Už dlouho jsme neprojížděli žádným pasem, tak si to dnes vynahrazujeme. První je Gerlospass cestou na Krimmelské vodopády. Průjezd je zpoplatněn drobným mýtným - 5 Euro za motorku. Vodopády jsou impozantní, podle cedulí 5. nejvyšší na světě, složené ze tří kaskádovitých stanovišť. V motorkářském oblečení jsme ale vyšplhali jenom kousek nad první, je to celkem strmý výstup. Vodopády mají velké zázemí - přírodovědné muzeum, vodní atrakce, spousta suvenýrů. Také se na ně platí vstupné. I parkovné, což se ale netýká motorek, ty mají parkování zdrama. K dispozici mají motorkáři na parkovišti taky skříňky na úschovu věcí, opět zdarma. 

Krimmelské vodopády Krimmelské vodopády Parkoviště pro motorky - zdarma! Parkoviště pro motorky - zdarma!

Konečně se vydáváme směr Hopfgarten a náš milovaný Skiwelt. Jedeme přes Mittersill, poslední pas naší letošní dovolené Pass Thurn (1 274 m.n.m.) a Kitzbühel.     

Ubytováváme se v Hopfgartenu v kempu osvědčeném a oblíbeném z loňska a vyrážíme do stejně oblíbeného bazénu v Ellmau.

Hopfgarten

Den dvanáctý

Nemine nás túra na Hohe Salve (1 829 m.n.m.). Vyjedeme lanovkou do Mittelstation (1 177 m.n.m.) a hurá nahoru. Loni jsme to nedošli až na vrchol, tak to letos musíme přece zvládnout. Nahoru na horu Hohe Salve, dát si vynikající gulášovou polévku a zase zpátky pěšky okruhem do Mittelstation. Pořádně se zmordovat na závěr dovolené. Sem tam se vyjasní, tak si užíváme i výhledy. Výlet po odpočinku v kabince završíme procházkou městem a nákupem. Jak jinak, místních dobrůtek.

Výstup na Hohe Salve Na vrcholu Hohe Salve Pupava bezlodyžná

Hopfgarten

Den třináctý

A pro změnu prší. Předpověď tvrdila, že bude krásně jako předchozí den, ale od rána leje a leje. A nám opět protéhá stan. Tak aby té vody nebylo málo, jedeme do bazénu. V plánu jsme měli i saunu, v Ellmau ale bohužel možnost kombinace bazénu a "thermaria" není. Vystačíme si nakonec se skluzavkami (venkovními v deseti stupních), tobogány a vířivkou. 

Po předchoží túře a blbnutí v bazénu jsme tak zrelaxovaní, že většinu dne prospíme. Navečer se jdeme ještě projít do města. Cestou zpátky do kempu míjíme přistávací místo pro paraglidy a zrovna jich několik přistává. Pozorujeme je a v hlavách už se rodí plány na příští rok...

Pohled z Hopfgartenu na Hohe Salve Vzlétající paraglidisté

Hopfgarten - Plzeň

Den čtrnáctý

Opouštíme kemp. Vyšel nás na 15,90 Euro za noc plus 2,50 za dva žetony do sprch. Krásné ceny, super zázemí. Příští rok nás tam mají zas.

Ne že bychom si dovolenou dost neužívali, zážitků máme spoustu, míst kam bychom se rádi vrátili ještě víc. Ale přece jenom, po dvou týdnech vidina měkké postele, suchých ručníků a teplého jídla mají taky něco do sebe. Upalujeme proto směr Salzburg, Altötting, Landau, Cham, Furth im Wald a Plzeeeeeeeň!

Zpátky doma - Plzeň Všechno tohle jsme s sebou vozili

A za rok zas :) 

- Sepsala má lepší polovička a nevěřila, že to někdo dočtete až sem. Zanechte jí tu prosím komentář, pokud se cestopis líbil. Díky.