Druhý týden na cestách, nejsevernější bod Evropy - Knivskjelodden. Nordkapp jako masově turistická atrakce. Jezdíme stopem, jde to rychleji než busem a navíc zdarma.

Karasjok - Honningsvag, busem a stopem

Cestu jsme naplánovali (za pomoci přítele na telefonu - Toma Pospíchala) zhruba takhle- busem dojedeme do Olderfjordu a dál buď někoho stopneme, nebo holt zaplatíme další bus až do Honningsvagu. Autobus je hezkej, škoda jen tý ceny. Dvě hodiny jízdy, cca 150km a za dvě osoby 520 NOK. V Olderfjordu vysedáme a dál jdeme po svých. Váháme mezi geocachingem a přespáním zde, případně zda pokračovat na sever. Rozhodujeme se ale zkusit štěstí a stopnout někoho, kdo jede dál. Stavíme pod kopcem, za cedulí začátek města. Jsme vidět z dálky, auta tak jako tak musí brzdit a mají i kde zastavit. Po třičtvrtě hodině se na nás usmálo stěstí a prudce brzdí švédská audi. Německý pár má namířeno do hotelu v Honningsvagu a rádi nás svezou. Cestou si povídáme anglicky, všude u silnice volně pobíhají sobi a ani se nenadějeme a jsme na místě.

Pěkně poděkujeme a vyrážíme na obhlídku centra města. Domy jsou často poněkud oprýskané, neobydlené, výlohy vytlučené. Dost divné na Norsko. Celé město je takové industriální. Obří výletní německé lodě chrlí na břeh davy turistů. Mizíme z centra, cestou nakupujeme v Remě a chceme dojít na silnici směr Nordkapp, kde přespíme na vhodném plácku. Jenže žádný vhodný plácek není a my se táhneme s těžkými batohy směr Nordkapp. Až na Nordkapp je to 31 km a Ivetka už odmítá dupat pěšky dál. Když už skoro padáme na hubu a kemp nebo plácek v nedohlednu, staví u nás opět černá audi našich nových známých. Jedou se podívat na půlnoční slunce a rádi nás popovezou ke kempu. Jsme vděční. Autem to tak utíká :-) Před půlnocí si vaříme véču a uleháme v tichém kempu.

Tipy

  • Nordkapp camping je poměrně drahý (dva lidi plus stan 225NOK za noc). Má ale hezké nové zařízení, prostornou kuchyňku a free wifi. Sprchy (1ONOK) jsou velké a není problém vystřídat se v páru. 
  • Na křižovatce těsně před Honningsvagem je Rema, ideálně při cestě pro doplnění zásob.

Německá výletní loď v Honningsvagu Sušení tresek%2C Honningsvag

Prší, odpočíváme den v kempu

Od rána prší. Původně jsme měli v úmyslu vyrazit hned ráno směr Nordkapp, ale rozhodujeme se zůstat. Nemá smysl utíkat někam v dešti. Na recepci se zapisujeme. Chvilku mluvíme anglicky a když slečna zjistí, že jsme z Čech, začne na nás mluvit česky. Je z Lotyšska, ale mluví dost dobře. Kemp je poměrně drahej, vychází na 225NOK za noc. Co se dá dělat, platíme dvě noci. Prostorná kuchyňka je fajn místo pro to sedět u počítače a dopsat deník, přečíst maily a novinky z čech. Nahráváme na internet další várku fotek. K obědu zas jednou luxusní jídlo, těstoviny s rajskou omáčkou. To bychom v ešusu těžko dělali. Tady je plně vybavená kuchyně, takže jíme z talířů, příborem :-)

Odpoledne nás slečna z recepce veze do města, vyrážíme na kešky. V pořádným slejváku snad 20 minut oblejzáme jedno zábradlí a ne a ne najít. Nakonec to vzdáváme, prší moc. Druhá keška je pro změnu tak divně umístěná, že bychom za toho deště museli lézt po skalách. Takže taky nic. Alespoň nakoupíme večeři a do kempu jdeme zpět pěšky. Je to tak 6 km, ale bez batohů se to jde krásně, hoďka chůze a jsme tam.

Večer se pokoušíme skypem dovolat do Čech, ale internet je přetíženej, takže jde jen psát zprávy. Nevadí, aspoň něco.

Horší je, že se Ivetce nějak rozlepuje bota na špičce a proniká tamtudy vlhkost. To asi nedovedeme jen tak opravit. Od bot Lowa za necelých pět litrů jsme čekali, že vydrží i konec světa. Nevydrží.

Uleháme před půlnocí, chvíli si čteme (tematicky „Za písní severu” od Zdeňka Šmída). Je pořád stejný světlo, jako přes den. Únava je ale silnější a najednou spíme jak dvě polena.

Tipy

  • Na Nordkapp se platí vstup (250/160 NOK opakovaná/jednoduchá vstupenka), pokud ale jdete pěšky nebo na kole, máte vstup zcela zdarma. To je pro nás ideální. Dojdeme si na nejsevernější bod a pak dáme i Nordkapp. Jezdí tam okolo kempu bus, stačí na něj mávnout a on zastaví (na Knivsjelodden jedna jízdenka 85NOK).

  • Pokud jedete autem a chcete ušetřit, nechte jej na parkovišti zhruba 6 km před Nordkappem a dojděte pěšky. 

  • Pokud pojedete busem, budou vám chtít automaticky napočítat mýtné 250NOK za vstup (platí opakovaně 2 dny po sobě, ale kdo tam jde víckrát busem). Opakovaný a zcela zbytečný. Nechte se vysadit také u Knivskjelodden a dojděte. Projdete se, podíváte na soby a ušetříte dost peněz.

  • Autobusy fungují na mávnutí. Když jede okolo, stačí naznačit, že chcete nastoupit. Zastaví vám.

 

Sob přímo v kempu Sobí rodinka

Trek na nejsevernější bod, přespání v zátoce pod Norkappem

Ráno vypadá počasí o trochu lépe. Téměř neprší a mraky se tak nějak trhají. Balíme stan, nakládáme batohy. V deset a kousek projíždí autobus a ochotně nám na mávnutí staví. Jízdenka na parkoviště, odkud se vychází na Knivskjelodden stojí 85NOK na osobu. Vědět to předem, asi zkusíme stop. 

Na parkovišti je pár aut a krásně značená cesta na nejsevernější bod. Dotahujeme boty a vyrážíme. Cesta je pohodová, dokonce přes bažiny vedou lávky (no, spíš položená prkna, ale i tak luxus). 9km dlouhá cesta utíká jako nic, většina je z kopce. Pozorujeme soby hned vedle cesty, ignorují nás. 

Když se dojde k zálivu, je nádherný výhled na Nordkapp. Máme slunečno a fotíme o 106. K opravdovému nejsevernějšímu bodu zbývají tak 2km po pobřeží. U cíle je kamenná mohyla se souřadnicemi. Fotíme se, fotíme Pingu Explorera s námi (travelbug, co si vezeme už z Čech). Zapisujeme se do knihy návštěv (číslo 225 a 226). Pak pokračujeme hledat kešku, do které TB uložíme. Míjíme malý maják a pod skalou leží krabička. Máme radost,že se nám jej povedlo popovést o téměř 3000 km severně. Uleháme na karimatku, batohy pod hlavou a svačíme, odpočíváme. 

Když se dost pokocháme a vymrzneme na kost, vracíme se odlovit tu opravdu nejsevernější kešku. Dál pokračujeme zpět do zálivu, kde máme v plánu spát. Stavíme stan, pokoušíme se marně rozdělat oheň. Z moře se valí mraky a mlha. Uleháme a spíme jako zabití.

útes Nordkapp Knivskjelodden Nejsevernější bod Dobré ráno z Knivskjelodden

Atrakce Nordkapp, stopujeme směr jih, vítr z moře, zpět v Altě

Probouzíme se za svitu slunce, s výhledem na Nordkapp. Krása, tady to opravdu není masově turistické. Nikde nikdo. Balíme stan, doplňujeme vodu (z potoka hned za stanem) a vyrážíme zpět na parkoviště. 9km do kopce zdoláváme jako nic, plni sil. Z parkoviště je to pak dalších 6-7km na samotný Nordkapp. Ťapkáme po asfaltce, zdravíme cyklisty, když najednou slyšíme „Ahoj!”. Otáčíme se a na nosiči vlaje česká vlajka. Vybavujeme se, cyklista se jmenuje Kuba Vlček a vyrazil na studijní pobyt do Tromso. Je ale taky tak trochu blázen a jede tedy na kole. Byl rychlejší, než čekal, a proto si udělal projížďku na nejsevernější bod. Denně prý urazí okolo 250km a jede nalehko. Vyměňujeme si kontakty a domlouváme se, že se potkáme na kafe v Tromso.

Po hodině a půl šlapání asfaltu jsme nadosah mýtné brány. My s úsměvem procházíme, ostatní platí. Obří parkoviště nás děsí, masová turistika není naše hobby. Obcházíme Nordkapphallen a na lavičce svačíme (zas ty sušenky). Lidí tu moc není, těch je prý nejvíc v noci, na půlnoční slunce. Batohy necháváme ležet u zábradlí a jdeme udělat pár fotek ke známému globusu. Poté opět keška. Když se dost pokocháme okolím, jdeme prošmejdit samotnou halu (protože není nic, kam bychom nenakoukli a nestrčili nos). Vstupné nikdo nechce, a tak zvládneme zkouknout film o Nordkappu, prohlédnout si thajské muzeum, jeskyni světel i všechny další výstavy. Celkově je pro nás Nordkapp trochu zklamání, asi po tom perfektním Knivskjelodden. 

Odcházíme zhruba ve tři a naším cílem je stopnout někoho, kdo nás sveze ať už do Honningsvagu nebo ještě lépe dál na jih. Chvíli to zkoušíme na vyhejbadle pod mýtnicí, ale bez úspěchu. Rozhodujeme se dojít zpět na parkoviště ke Knivskjelodden (tedy zpět těch 6km). Naší záchranou bude případně bus, který pojede. Aut moc nejezdí, ale po chvíli se nám poštěstí a staví nám Polo s norskou značkou. Vezmou nás dolu do Honningsvagu. Jde o mladý pár z Dánska, který má auto z půjčovny. Chvilku se bavíme a pak už jen sledujeme krajinu. Na kraji města nás vysazují. 

Doplňujeme zásoby sušenek a polívek, odcházíme za město stopovat dál (směr Olderfjord, Alta nebo Hammerfest, cokoli je pro nás dobré). Zvedá se vítr a lomcuje s námi jako nic. Po necelé hodince stopování zastavuje auto. Ivetka jásá, jsou to opět naši Dánové a svezou nás až do Alty. Mezitím se vítr mění snad ve vichřici, cyklisti jedou pod 45st úhlem, aby neulétli a mají co dělat zůstat na silnici. Míjíme i Kubu, zhruba 100km před Altou. Vysazeni jsme u nám známého Kronstad kempu. Za 80NOK plus sprcha je to paráda. Stan stavíme tam, kde dřív a v kuchyňce večeříme, dobíjíme mobily. Uleháme před 11, zničeni jako každý den.    

 Tipy

  • Stopovat jde překvapivě snadno. Při cenách norských autobusů je to velmi dobrá alternativa. V létě mají navíc autobusy často jiný jízdní řád a jezdí zřídka (jeden dva denně). Stopem to jde tedy rychleji a zadarmo. Zatím jsme nikde nezůstali čekat déle, než hodinu a půl. Lidé jsou milí, rádi si povídají. Dozvíme se tak spoustu zajímavostí z okolí a života místních.

     

Nordkapp pokořen Nordkapp Nordkapp Hallen nordkapp