Třetí týden naší cesty Norskem. Naše cíle byly Alta, Tromso a Senja. Po pustém severu je Tromso překvapivě rušné místo. Senja naopak nepřístupný, drsný ostrov. A přestože průvodce tvrdí, že lze Senja snadno přejít po značených turistických cestách, nám dala zabrat víc, než jsme čekali.

Stará známá Alta, plán na půjčení auta, stopem z města

Ještě včera jsme byli na Nordkappu, dnes v již známé Altě. Cestu ze severu sem nám usnadnili cestovatelé z Dánska, kteří nás svezli z útesu až před brány kempu. Díky za to.

Kemp máme stejný, jako před 14 dny. Osprchujeme se za žeton, který jsme nalezli na automatu pro teplou vodu, náš zakoupený žeton se nám daří vrátit zpět (a dostat 20NOKů, kemp tedy i se sprchou vychází na 80NOK). Balíme věci a v plánu máme přejít Altu přes Sentrum až k muzeu se skalníma malbama. Z minulé návštěvy víme, že je to pěšky se vším všudy před muzeum na půl dne minimálně. Před muzeem snad někoho stopneme směrem Tromso.

V nákupním centru zabrousíme na internet a zjišťujeme, na kolik by vyšlo půjčit auto v Tromso a projet s ním ostrovy (Senja, Vesterály, Lofoty). Samotné půjčení by na 5 dní dělalo pekelných 2300NOK plus benzín plus trajekty. Navíc by bylo nutné auto vrátit na výchozí místo, jinak se cena v podstatě zdvojnásobuje. Je to pro nás takovej ranec, že  plán rychle vzdáváme a poněkud zklamáni vyrážíme stopovat dál, zdarma. 

Dojdeme až k muzeu, kde to vypadá na pohodové místo (rovinka, mírně z kopce, těsně před koncem města). Auta však nestaví a nestaví. Hodina a půl a stále nic. Nakonec nám staví pán, vhledem učitel nebo inženýr. Moc toho nenamluví a hodí nás jen 30km za město. Tam bydlí. OK, rádi se dostaneme z Alty ven. Mezítím se vyjasnilo, je krásně. Další stop už tedy neřešíme, nedaleko je pěknej poloostrov s loukou a lesíkem, hodiny ukazují pět a nemá smysl pokračovat. Chceme si na tom poloostrově postavit stan a budeme se válet na slunci. To je plán.

Než postavíme stan, v dálce hřmí. Stihneme tak akorát dojíst večeři a prší. V lese nad námi je psychiatrická léčebna. Nepochybujeme, že když jim povíme náš příběh, rádi nás ubytují a na čas se o nás postarají, také zdarma :-)

Stopem až do Tromso, příšeráckej kemp

Ráno vyrážíme za svitu slunce stopovat dál. Dojdeme k fajn odpočívadlu, odstraníme z bot ovčí trus a jde se na věc. Hlavní tah na jich, magistrála E6, dálnice cestovatelů. A nikde ani noha ani auto. Trvá nám hodinu a půl chytit další stop. Máme kliku a staví nám babča v obytném VW. Jede sama se psem a vzadu v autě je pro nás dostatek místa. Upalujeme jako o život a jen z rychlíku míjíme ostré vrchy, ledovcové plotny a křišťálová jezera.

Za pár hodin nás paní vysazuje na rozcestí směr Tromso. Popovezli jsme se o 400km. Jsme nesmírně vděční a loučíme se. Sice toho moc nenamluvila, ale snad tuší, jak moc nám pomohla. Autobus Alta-Tromso vychází na 1100NOK pro oba. A jeli bychom skoro celý den.  

V nedalekém supermarketu kupujeme oběd a za chvíli už zas stojíme u cesty s palcem směrem nahoru. Zbývá nám asi tak 80km do Tromsa, největšího města široko daleko. Aut jezdí dostatek a po 20 minutách nám zastavuje octavie s norskou SPZ.

Pán má plné (doslova, po střechu včetně rakve) auto haraburdí z cestování - vařiče, lednička, stan, spacák, chladicí box s čerstvými rybami a podobně. Rád ale vše přeskládá tak, abychom se vešli. Je původem Němec a už 20 let žije v Tromso. Je nadšený turista a celou cestu nám vypráví. Rád, že potkal někoho stejně pošahaného a povídá a povídá. Navíc, jako Němec, rozumí našim dotazům okolo zákazu prodeje alkoholu, rychlostních limitů. Doporučuje nám místa, která navštívit v Tromso. Po hodině cesty nás vysazuje kousíček od kempu. 

Kemp je obrovskej, na norský poměry nezvykle rušnej. Stanová část je v lese, mezi cestičkami z bahna a křovím se krčí spousta zmoklých stanů. Obyvatelé jsou zřejmě z nějakého studentského zájezdu. Nejsou unaveni a tak řvou a řvou. Rychle stavíme stan a odcházíme do města. Dokoupit zásoby, podívat se do přístavu a vůbec zjistit co a jak.

Ishavskatedral - Arktická katedrála

(Ishavskatedral - Arktická katedrála, moderní kostel z roku 1965)

Z kempu je centrum daleko, přes most podél hlavní silnice. Město je takové „divoké”. Všude auta, davy lidí, hluk a smrad. Asi jsme už odvykli městům a za normální považujeme divočinu, ticho a voňavý vzuch lesů a bažin. 

Na doporučení našeho posledního řidiče si kupujeme pivo Mack Haakons, královské pivo. Je polotmavé a opravdu dobré. Pijeme jej hned v přístavu. Nejsme si jisti, zda se smí pít alkohol na veřejnosti a tak popíjíme raději trochu tajně. 

Když se vracíme do kempu, kuchyňka je narvaná k prasknutí. Bereme si tedy jen vodu a jdeme do stanu. Koupili jsme si tu obrovskou kilovou marmeládu a musíme ji sníst, ať ji netaháme dál. S piškoty je opravdu dobrá, pomerančová lahoda, kalorická bomba v plastové pixle.

Tipy:

  • Kemp v Tromso je dost drahý (cca 200NOK za noc pro dva a stan), hlučný a celkově nezajímavý. Pokud netrváte na ubytování v kempu, jděte podél něj dál směrem do údolí v horách. Po dvaceti minutách se dostanete zcela mimo civilizaci. Je kde postavit stan, teče potok s čistou vodou a spát můžete kdekoliv, plácky se najdou. Ušetříte a budete mít větší klid. Jak to vypadá v okolí je vidět na fotce níže.

Procházka za lanovkou, muzea, prší a prší, kafe s Kubou

Ráno poprchává a nevypadá to na lepší počasí, rozhodujeme se pro odpočinkový den. Jdeme se tedy projít za kemp, naším cílem je horní stanice lanovky, která nad městem jezdí. Není to daleko a neměl by problém tam dojít, zvlášť takhle nalehko, bez batohů. Po dvou hodinách rychlé chůze stojíme na cestě daleko v horách. Pod námi už jsou ledová pole, jezera a krajina známá z tundry. Vystoupali jsme o 520 m výše a lanovka je v nedohlednu, opačným směrem než vede cesta.

Tromso

OK, vzdáváme lanovku a vracíme se, propoceni z drsného výstupu. Poprchává víc a víc. Když se vracíme do města, už regulérně leje. Rychle hledáme supermarket, nakupujeme na oběd a utíkáme do kempu. Kuchyňka je naštěstí prázdná a tak si můžeme udělat luxusní oběd, čaj a počkat, až přestane pršet. 

Okolo třetí vyrážíme do centra Tromsa. Náš cíl je Polar museum ve starém domě v přístavu. Zas cedí, víc než kdy jindy. Do muzea přicházíme totálně zmoklí. Bundy fungují skvěle, ale kalhoty jsou na ždímání. Nevadí, usušíme se při prohlídce.

Výstava je brutální, mordování mrožů, sobů, medvědů a tuleňů. Ale i polární výpravy, lodě, ledovce a polárníci. Opravdu jsme oschli, jenže venku stále leje jako z konve. Když jsme kupovali vstupenku, s díky jsme odmítli výhodný balíček dvou muzeí a lodi za 60 a koupili jen Polar muzeum za 50NOK. Teď vidíme, že to byla chyba. Za deště je ideální schovat se do dalšího muzea. Až z venku se tedy vracíme, zda by nebylo možné vstupenku rozšířit na tuhle kombinovanou. I tady stačí zeptat se a všechno jde jako po másle. Doplácíme 10NOK ke každé vstupence a můžeme pokračovat na loď a Tromso muzeum.

lov sobů lov tuleňů

Dneska už to ale nevyužijeme, už nás uhání Kuba, kde že se loudáme, že jdeme na to kafe, když už jsme v Tromso. Potkáváme se v centru, u informací (tam už trefíme). Nevíme, kam jít, aby to nebylo moc drahé. Není tedy nic jednoduššího, než se zajít slečny v informacích zeptat, kde mají kafe pro studenty a ne pro německé turisty. Dává nám tip na kavárnu vedle kina. Kafe je opravdu výborné a v cenách okolo 30NOK. Povídáme si skoro dvě hodiny. Vyprávíme zážitky z našich cest, Kuba z jeho. Vypráví o škole, o bydlení. Dáváme si tipy na levná jídla a způsoby, jak ušetřit. Vyměňujeme e-maily, abychom zůstali v kontaktu i nadále.  

Do tábora se vracíme v osm večer. V kuchyňce je stále klid, příšeráci jsou někde venku a tak si můžeme udělat i dobrou večeři a čaj. Uleháme za bubnování deště. Už nám to ani nepřijde, na déšt si zvykne člověk stejně rychle jako na to světlo. 

 Tipy:

  • Lanovka nad město je placená. Podle místních se prý ale jízdenka kontroluje jen při cestě nahoru. Mělo by tak být možné vyjít pěšky na kopec a svést se do údolí zdarma.
  • V informacích dovedou opravdu dobře poradit. Ať už jde o dopravní spojení (popsali nám papír A4 jízním řádem na celou cestu směr Vesterály), nebo o to, kam jít na kávu. Dostupný je internet.
  • Kupte si kombinovanou vstupenku do všech tří muzeí. Stojí jen o 10NOK víc, než samotná do Polar muzea a v ceně je i MS Polsterna a městské muzeum.

MS Polstjerna, Tromso muzeum, z Kvaloy pryč na Senju

Dopoledne chceme projít městské muzeum a vystavenou loď. Odpoledne pak autobusem odjet z Tromsa a chytit trajekt na druhý největší ostrov Norska, Senju. 

Loď je vystavená ve skleníku, tak jako jsme kdysi v Hammaru viděli vystavené trosky kostela. Vstupenka ze včerejška platí a místo 25NOK nám stačí nechat si orazítkovat tiket. Loď je perfektně zachovalá, zcela zpřístupněná a můžeme tak projít všechny kajuty, kuchyň a vidět i loď ze spoda. Lodní šroub, kormidlo, trup lodi. Dostali jsme audioprůvodce a jsme tedy zavaleni informacemi. Pokračuje krvavá expozice mordování tuleňů.

MS Polstjerna MS Polstjerna

Z Polstjerny jdeme do Tromso museum. Má být zhruba dva a půl kilometru daleko z centra a opět cedí. Přicházíme zmoklí, utahaní. Expozice jsou ale krásné. Polární záře, zemětřesení, fauna a flora v okolí. Druhé patro je věnováno Sámům a my tak konečně můžeme vidět jejich kroje a šperky. Součástí expozice je i drnová chýše za muzeem, kde nám nalijí čerstvou kávu a vypráví, jak se žije v takové chýši. Sedíme na sobích kůžích, popíjíme to výborné kafe a ptáme se na všechno, co nám nebylo jasné. Proč jsme ve Finnmarce neviděli soby, co dělají u moře, jak se pozná, komu patří. Celým muzeem provází studenti místní univerzity. 

stone age wheater report 

(Předpověď počasí pro dobu kamennou, městské muzeum Tromso)

Z muzea odcházíme ve tři a ve čtvrt na pět nám od informací odjíždí bus směrem na ostrov Senja. Za dvě jízdenky dáváme 130NOK, ale tady je stop v podstatě nemožnej. Než bychom se vymotali z centra na výpadovku, tak to zabere den. A pak by bylo třeba stopnout někoho, kdo jede až na konec ostrova Kvaloya. Takhle jsme tam za hoďku a kousek a krásně nám navazuje trajekt. 

Bus jede přesně a po chvilce zmatkování, kde že to máme vystoupit, se nám povede dojít až na molo, odkud pokračuje loď. Fučí, zima je jak na Sibiři. Ivetka obléká čepici, připínáme nohavice kalhotům, vrstvíme, co jde. Trajekt jede asi 40 minut a vyjde na 80NOK za osobu. 

trajekt Senja trajekt Senja

(Trajekt směr Senja)

Vysazuje nás v malé vesničce Botnhamen. Jdeme zhruba hodinu po silnici směrem na Grillefjord. Zaujala nás cedule, která popisuje nádhernou turistickou cestu skrz celou Senju. Vede i směrem na další trajekt, kterým chceme jet. Tři dny chůze skrz hory zní lákavě. Zítra tedy vyrazíme, jídla máme dostatek a voda je všude. Uleháme znaveni na nějakou posekanou louku u silnice, stejně jsme všem ukradení.

Pekelný trek na Senje

Vstáváme za mírného deště. Nepřekvapuje nás to, jsme přece v Norsku. Vyrážíme na cestu. Musíme kousek dojít na křižovatku, odhadem 5 kilometrů. Tam chytneme ranní bus směr začátek turistické trasy.

Autobus přijíždí na čas a my vysvětlujeme řidiči, kam že to vlastně chceme. Celý autobus je prázný a řidič se uculuje, jako když tuší, co nás čeká. Má to být asi 15 km jízdy, platíme tedy 60NOK a jedem. Vysazeni jsme na kraji fjordu. Koukám poněkud zmaten, kde je to jezero, co má být na začátku trasy. Na mapě to přece bylo jasně nakresleno. Silnice vede soutěskou mezi jezerem a mořským zálivem. Nemůžeme najít žádnou značku. Po chvíli se opět rozprší a my si všimneme, že značená cesta stoupá od silnice do brutálního kopce. Vyrážíme, držíme se bříz, kamenů pak už jen trávy. Kloužeme bahnem, po namoklých kamenech. Před námi je jen kopec, skála a vysoko nad námi sedlo, do kterého míříme. 

Cesta nahoru nám trvá hodinu, za stálého deště. Vrchní část dokonce je vylepšena žebříkem, aby se vůbec dala překonat. Tajně doufám, že po takovém stoupání nás čeká už jen krásná náhorní plošina, po které povede cesta široká jak pro kočár a značená kvalitou KČT.

Omyl, nahoře je teprve to jezero, které jsme viděli na mapě spolu s několika chatkami. Po hodině šplhání jsme neušli na vzdálenost vlastně vůbec nic. Stále prší, my zničení, stavíme tedy stan. Protože na tohle se můžeme vy...kašlat. V 11 dopoledne uleháme a přemýšlíme, jak ti Norové dostali do téhle výšky svoje chaty. A proč je, masochisty, baví lézt na chatu hodinu po čtyřech.

 Senja Senja - jezero

Budíme se ve dvě odpoledne, prosvítá slunce a neprší. OK, zkusíme jít dál, značka pokračuje v podobném duchu, ale co. Nejsme z cukru. Další hodina šplhání a opět stojíme u jezera, o zhruba 200 metrů výš. Leje, kameny kloužou. Vyhlídky jsou neveselé, překonat kamenné pole v délce tak kilometru, vystoupat do srázu, nechat za sebou zbytky loňského sněhu a pak se uvidí. Když se zadaří.

Jsme zocelení, co bychom to nedali. Hodinu a půl tedy pokračujeme v chůzi. Když vystoupáme do sedla, před námi se otevře výhled na vnitrozemí. Z kopce, do kopce, kolem jezera, opakuj do zemdlení. Fučí, do obličeje řežou kapky deště a cesta není nikde vidět. Jediné známky života jsou ovce, které se v zápětí rozprchnou do ztracena. Zdály se nám nebo tam opravdu byly?

Ve čtyři odpoledne se vzdáváme, na tohle nemáme, ještě se někde dotlučem a nikdo nás už nikdy nenajde. Signál tu není. Otáčíme se a čeká nás sestup 600m výšky, po mokrých kamenech, kluzkém mechu, bahnitých cestičkách tak akorát pro ovci s náhonem na všechny čtyři. 

K mořské hladině dopadáme okolo sedmé večerní hodiny, totálně zničeni a promočeni. Sundaváme boty, měníme věci za suché a doufáme, že se nám povede někoho stopnout a popojet k trajektu. Stopujte ale na liduprázném ostrově, v pátek večer.

Trolové se nad námi asi smilovali a první auto, které jede kolem, staví. Pán nás popoveze do vesnice zhruba 15 kilometrů vzdálené a dál musíme po svých.

Procházíme silničním tunelem, dva kilometry dlouhým, pěšky. Nevšední zážitek, který si nemůžu odpustit. Za tunelem stavíme na louce stan a jsme rádi, že jsme tenhle pokus o trek přežili.

zbytky sněhu silniční tunel