Co jsme programovali, jaké technologie se naučili? Líbilo se nám kódovat na zámku ze 16. století? 

První dubnový víkend, venku sychravo, těsně nad nulou. Vyrážíme vybaveni jen notebooky a dobrou náladou, směr Nečtiny. Autobusem uháníme z Plzně na Karlovy Vary, řidič předjíždí, v zatáčkách se autobus povážlivě naklání. V obci Hrad Nečtiny má Západočeská univerzita své školící středisko. Zámeček ze 16. století vypadá z venku krásně. Vevnitř připomíná hotel z dob komunismu. Nám to ale nevadí, stejně budeme celý víkend zírat do displayů a víc než historické krásy nás bude zajímat síla wifi signálu. Hackathon je od slov Hack a Marathon. Pokusíme se v co nejkratší době naučit se maximum nových věcí, nakódovat aplikace a vytvořit něco užitečného.

Zámek Nečtiny - školící středisko ZČU Zámek nečtiny - exteriéry

Páteční večer začínáme rautem. Jídla je tolik, že to nesníme snad ani do konce našeho pobytu. Zato předplacených 50 piv zmizelo dřív, než jsme se stihli rozdělit do týmů. Ze strany účastníků se žádná velká příprava nekoná a týmy tedy vytváříme až na místě. Poněkud chaoticky, kdo má nápad, lepí ho na nástěnku. Kdo má o nápad zájem, lepí své jméno poblíž. Vytváříme devět týmů. Mezi nápady je hra, rozšíření pro prohlížeč, komunikační nástroje i zatím zcela abstraktní myšlenky, pod kterými si jen těžko něco představujeme.

Kupodivu nikdo nechce začít kódovat hned večer, takže sedíme, jíme a popíjíme. Zábava se táhne dlouho do noci. Já odcházím někdy po dvanácté, jsem zvyklej brzo vstávat a brzo jít spát. 

V sobotu zasedáme ke strojům. Wifina padá dřív, než se stihneme připojit. Je nás okolo 40, tedy 40 notebooků, desítky telefonů a mnoho dalších krabiček lačných po internetu. My, co programujeme s Googlem - na jasnou chybovou hlášku projdeme nejasných 20 vláken na stackoverflow, jsme bez internetu v háji. Když se povede minimalizovat rušení, povypínat skypy a další žrouty, internet se rozebíhá.  

Dopoledne je na programu série přednášek, která se zvrhává spíš v boj o instalaci a konfiguraci potřebných nástrojů. Podstatný je Git, pokračujeme OpenShiftem - platformou, na které budeme naše výtvory spouštět. V rychlosti se dozvídáme, co je to Node.js, ve kterém budeme tvořit (podle suverénního výrazu většiny přítomných mám dojem, že jsem snad jediný, co v tom nikdy nedělal). Pro spolupráci nad API a dokumentací můžeme využít apiary.io. Zápas o rozeběhnutí Hello World trvá až do oběda. Pořadatelé běhají od notebooku k notebooku, bojují s námi i za nás.

Plzeňský hackathon - bojujeme s instalací prostředí

Po obědě už vše vypadá lépe. Týmy začínají pracovat, běží internet i naše Hello aplikace. Začínáme všichni s naklonovanou defaultní verzí aplikace z OpenShiftu, aktualizujeme na nejnovější Node.js a dál se naše cesty dělí podle toho, kdo na čem pracuje. Tlučem do klávesnic, popíjíme energeťáky a kafe. Pánové ze Socialbakers dodali presovač i něco malého ke kávě. Venku to vypadá nevlídně, tak co by tam programátor vůbec lezl, že?

Dortík by SocialBakers Zámek Nečtiny - jezírko a park

(Fotka s dortíkem je zcela nepopiratelně inspirována tweetem od @JakubBoucek, díky)

Kódování přerušuje až večeře. Odpoledne uteklo rychle. Nevím, jak ostatní týmy, ale nám, co děláme na Twitter klienta a proxy(teda jestli jsme pochopili zadání?) už ledacos funguje a máme tak dojem, že po večeři si zasloužíme chvíli klidu a pohody nad dobrým pivem.

Pracujeme do noci. Okolo půlnoci se zdá, že jsme vychytali většinu viditelných chyb. Ostatní na tom jsou různě. Někteří stále píšou dokumentaci a navrhují API. Tím se musí přece začít, ne? Další vypadají, že hotovo mají už dávno. Jiní klejí nad rozhraním pro práci s databází. Odpadám, jako předchozí den, před jednou hodinou ranní.

Nedělní ráno je krušné. Na snídani v osm se lidi trousí až do devíti hodin. Někteří makali až do rána (v šest ještě stále seděli u počítačů). Dnes už by se nemělo programovat. Jen dát dokupy, co je hotovo. Nacommitovat noční úpravy a připravit se na tři minuty prezentace, které připadají na každý tým.

Prezentace jdou jedna za druhou. Tým s rozšířením pro Chrome, které nahrazuje mapy Seznamu za googlí mapy válí. Všechno funguje, nejen, že stihli, ale udělali i věci, které původně neměli v plánu. Tým s aplikací pro ukládání hesel se nás rozhodl utlouct poníky. Někteří poprvé v životě viděli, co je to semafor. Team semaforu se chvástal, že praporky předčí i rychlost místního internetu :-)

Část týmů práci stihla, část ne. Přece jen, nešlo o to vyhrát nebo snad něco dokončit. Přišli jsme se něco naučit, zkusit nové věci, poznat, kdo že to v té Plzni všechno programujeme. A to se podle mě povedlo. 

Hodnocení našich prací tak nebylo zcela podstatné, snad jen zmíním, že mapový tým kraloval nejen u prezentace, ale i v celkovém součtu bodů. 

Vyzkoušeli jsme toho hodně. Aplikace se pouštěly vzdáleně v OpenShiftu, běžely na Node.js. K tomu si každý dotahal, co uznal za vhodné. Často MongoDB jako uložiště dat, Websockets pro komunikaci s prohížečem, jQuery pro web a mnoho dalšího, co bylo zrovna po ruce. 

Velké díky patří sponzorům. Univerzitě za propůjčení prostor a zajištění jídla. Flexibee za odvoz autobusem. Socialbakers, kteří dodali občerstvení. Apiary.io nám umožnilo dokumentovat a pracovat na API našich aplikací. Red Hat poskytl platformu pro aplikace.

Největší chválu si ale zaslouží Kerio za zorganizování a hladký průběh celé akce. Díky vám pánové, hackathon byl perfektní a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit.

 

Nakonec několik linků na další informace okolo 1. plzeňského hackathonu:

 

bus